K101 K101 FSv ČVUT
k101

Matematika A2

Požadavky ke zkoušce

Matematika 2A

Požadavky ke zkoušce

Vytisknout

Požadavky ke zkouškovému termínu

  • Udělený zápočet, zapsaný v KOSu. V opačném případě nebude připuštěn ke zkoušce.
  • Úspěšně složená zkouška z Matematiky 1 A.
  • Použití kalkulačky není povoleno. Součástí každé úlohy je uvedení postupu výpočtu, vedoucího k prezentovanému výsledku.
  • Ke zkoušce je nutno přijít s průkazem studenta ČVUT. Dále je nutno si přinést sešitou složku čistých papírů, propisku či pero.
    Jedinou povolenou pomůckou je oficiální tahák a skripta Bubeník, F.: Matematika 2, skriptum ČVUT, 2006.
    Oficiální tahák nesmí obsahovat další dopsané vzorce. Skripta musí být originální vydání a bez vnitřních úprav.
    Žádné další pomůcky nejsou povoleny.
  • Zkoušková písemka trvá 80 minut.

Porušení požadavků má za následek ztrátu termínu, případně řízení u disciplinární komise.

Důležité: Zkouškový termín pro studenta odpovídá jednomu datu dne konání zkoušky. Tedy, v jeden den je možné se přihlásit pouze na jeden z vypsaných časů začátku zkoušky a pouze jednou (a to v tomto čase) zkoušku skládat.


50 úloh vhodných k přípravě na zkoušku z předmětu Matematika 2 A  PDF 


Zkoušková písemka bude sestavena z příkladů z těchto partií
(Požadované znalosti)

Integrální počet

  1. Primitivní funkce a neurčitý integrál. “Tabulkové” integrály.
  2. Metoda per partes. Substituce. První pravidlo o substituci.
  3. Integrování racionální funkce (s imaginárními kořeny jmenovatele násobnosti nejvýše jedna).
  4. Vybrané speciální substituce. Nejsou požadovány integrály s druhou odmocninou z kvadratické funkce.
  5. Základní metody výpočtu určitého integrálu: Newtonův-Leibnizův vzorec, metoda per partes, substituce.
  6. Výpočet nevlastního integrálu.
  7. Obsah rovinného obrazce.
  8. Objem rotačního tělesa.
  9. Délka grafu funkce.

Funkce více proměnných

  1. Definiční obor. Pro funkci dvou proměnných vrstevnice a graf.
  2. Parciální derivace (i vyšších řádů).
  3. Derivace v orientovaném směru.
  4. Totální diferenciál a gradient.
  5. Derivace implicitně definované funkce jedné proměnné.
  6. Rovnice tečny a normály rovinné křivky.
  7. Rovnice tečné roviny a normály (prostorové) plochy.
  8. Lokální extrémy funkcí dvou proměnných.
  9. Lokální extrémy funkcí dvou proměnných vzhledem k množině (pouze zjišťování podezřelých bodů).
  10. Globální extrémy funkcí dvou proměnných na množině.

Diferenciální rovnice

  1. Diferenciální rovnice se separovatelnými proměnnými (též Cauchyova úloha).
  2. Lineární diferenciální rovnice prvního řádu (též Cauchyova úloha).
statistika Design stránek: Stanislav Olivík, 2011