Angles (úhly)

Původně se Gnuplot domnívá, že nezávislá proměnná v polárních grafech je v radiánech. Pokud je zadáno set angles degrees před set polar, potom určený rozsah je 0:360 v nezávisle proměnná je ve stupních.  To je užitečné pro kreslení datových souborů. Nastavení úhlů také platí pro 3D mapování jako nastavení příkazem set mapping.

Syntaxe: set angles { degrees | radians }

              show angles

Arrow (šipky)

Do grafu lze vložit šipky příkazem set arrow.

Syntaxe: set arrow {[tag]} {from [sx],[sy]{,[sz]}}

             set noarrow {[tag]}

             show arrow

Neudané souřadnice znamenají 0.  Hodnoty x, y a z jsou v souřadném systému grafu. Souřadnice z se používá pouze v příkazu splot. [tag] je proměnná, která identifikuje šipku. pokud není zadána, je automaticky přiřazena nejnižší nepoužitá hodnota. Tag lze použít ke smazání nebo změně specifické šipky. Ke změně jakéhokoli atributu existující šipky používejte příkaz set arrow se správným tagem a zadejte část šipky, která se má změnit. zadáním požadavku nohead bude šipka nakreslena bez hlavičky (jen část linky). Původně šipky mají hlavičku.

Šipky mimo kreslených hranic grafu jsou povoleny, ale mohou způsobovat chyby zařízení.

Příklady: Nastavení šipky směřující do bodu (1,2): set arrow to 1,2

Nastavení šipky od (-10,4,2) do (-5,5,3) a označení šipky číslem 3: set arrow 3 from -10,4,2 to -5,5,3

Změna šipky z 1,1,1 na šipku bez hlavičky: set arrow 3 from 1,1,1 nohead

Smazání šipky číslo 2: set noarrow 2

Smazání všech šipek: set noarrow

Zobrazení všech šipek podle čísel: show arrow

Autoscale

Automatické popisování os (autoscale) lze nastavit individuálně na osách x, y, z nebo globálně na všech osách. Původně je autoscale na všech osách. Při zapnuté funkci autoscale je rozsah grafu automaticky vypočítán a závislá osa (y pro plot a z pro splot) je popisována, aby zahrnovala rozsah funkce nebo dat, která jsou kreslena.

Pokud není autoscale na závislé ose (y nebo z) nastavena, pak se používá současný rozsah y nebo z. Viz set yrange nebo set zrange.

Automatické popisování os nezávislých proměnných (x pro plot a x,y pro splot) je požadavek na popis osy souhlasit s jakýmikoliv daty, které se kreslí. Pokud neexistují datové soubory, pak nemá autoscaling nezávislé proměnné smysl. Na druhé straně absence datového souboru nebo funkce samotné nepůsobí na rozsah x (nebo rozsah y při  kreslení z = f(x,y). Viz set xrange nebo set yrange.

Chování fce autoscale zůstává v parametrickém modu stejné, ačkoliv je zde více závislých proměnných a odtud větší kontrola nad stupnicí x, y a z. V parametrickém modu  nezávislá proměnná nebo proměnná dummy je t pro 2D grafy a u,v pro 3D grafy. Autoscale v parametrickém modu řídí všechny rozsahy (t, u, v, x, y a z) a umožňuje plné popisování x, y a z. Viz set parametric.

Syntaxe: set autoscale [axes]

set noautoscale [axes]         show autoscale kde [axes] je buď x, y nebo z nebo xy. Pokud není [axes] zadáno, pak se předpokládají všechny osy.

Příklady: Toto nastaví autoscale na osu y, autoscale na x není ovlivněno: set autoscale y

Toto nastaví autoscale na osy x a y: set autoscale xy

Toto nastaví autoscale na osy x, y a z: set autoscale

Toto vypne autoscale na osách x, y a z: set noautoscale

Toto vypne autoscale pouze na ose z: set noautoscale z

Border (okraj)

Příkazy set border a set noborder kontrolují zobrazení okrajů v příkazech plot a splot.

Syntaxe: set border    set noborder   show border

Boxwidth (šířka boxu)

Příkaz set boxwidth se používá k nastavení dané šířky boxu ve stylech boxes a boxerrorbars. Pokud kreslíme datový soubor nebo funkci bez určení šířky v pátém sloupci, pak je šířka každého boxu určena příkazem set boxwidth. Pokud je za příkazem set boxwidth dané číslo, pak se používá jako šířka. V ostatních případech bude šířka boxu spočítána automaticky aby se týkala přilehlých boxů.

Syntaxe: set boxwidth {[width]}     show boxwidth

K nastavení šířky boxu na automatické použití napište set boxwidth.

Clabel

Pokud je zapnuto clabel, pak Gnuplot bude měnit typ okrajové čáry každé  úrovně. Pokud je tato volba zapnuta (původní nastavení), pak každý styl čáry se označí legendou na té z úrovni, kterou představují.

Syntaxe: set clabel       set noclabel    show clabel

Clip

Gnuplot může oříznout body a čáry, které jsou poblíž hranic grafu.

Syntaxe: set clip [clip type]             set noclip [clip type]             show clip

Gnuplot umožňuje tři typy oříznutí: body, jedno a dva. Pro jeden graf mohou být aktivní jeden, dva nebo všechny tři typy.

Typ oříznutí body (points) nutí Gnuplot, aby oříznul body nacházející se uvnitř grafu, ale velmi blízko k okraji ( takže velké symboly bodů nebudou přesahovat ven ). Bez oříznutí mohou body blízko okrajů vypadat nehezky, zaleží na nastavení rozsahů x a y.

  Nastavení na jeden způsobí, že Gnuplot bude kreslit segmenty čar, které mají pouze jeden bod unvitř grafu. Kreslí se pouze část čáry uvnitř grafu. Je možné nekreslit celou část čáry.

Některé čáry mohou mít oba koncové body mimo rozsah, ale uvnitř kreslené oblasti. Nastavení na dvě (two) typu oříznutí umožní nakreslit viditelné části těchto čar. 

V žádném případě se nekreslí čáry mimo kreslící oblast. Původní nastavení jsou noclip points a noclip two. Ke kontrole stavu používejte show clip.

Pro zpětnou kompatibilitu se staršími verzemi lze použít také set clip a set noclip. Set clip je totožné jako set clip points, set noclip vypne všechny tři typy oříznutí.

 Cntrparam

nastavuje různé parametry pro okraje grafů (viz též contour).

Syntaxe: set cntrparam {{ linear | cubicspline | bpspline } | points [n] | order [n] | levels { [auto] [n] | discrete [z1], [z2], ... | incremental { [start], [incr] {, [end]} } }

Příklady:

set cntrparam bspline                             set cntrparam points 7

set cntrparam order 10                          set cntrparam levels auto 5       # 5 automatických úrovní

set cntrparam levels discrete .1,1/exp(1),.9   # 3 diskrétní na .1, .37, .9                                                                                    set cntrparam levels incremental 0,.1,.4  # 5 zvyšujících se úrovní na 0, .1, .2, .3 a .4                                                set cntrparam levels incremental 100, 50   # nastaví při startu = 100 a zvýšení = 50 po n úrovních

Tento příkaz řídí způsob kreslení okrajů. [n]  by měl být konstantní výraz a [z1], [z2] jakékoli konstantní výrazy. Parametry jsou:

linear, cubicspline, bpspline - Řídí typ aproximace nebo interpolace. Je-li linear, pak jsou okraje kresleny lineární přímo jakoby vytažené z plochy. Je-li cubicspline, pak jsou lineární okraje interpolovány do jemnější formy, která se může vlnit. Třetí možnost je forma bpspline, která aproximuje pouze příslušná lineární data, ale je zaručeno jemnější provedení.

points - Toto číslo řídí počet bodů použitých k aproximaci křivky. Platím pouze pro cubicspline a bpspline.

order - Pořadí použití bpspline aproximace. Větší číslo znamená  jemnější výsledný okraj. Platí pouze pro bpspline mód. Dovolené hodnoty jsou čísla v rozsahu od 2 do 10.

levels - Počet úrovní okrajů "n". Výběr úrovní je buď řízen automaticky- "auto" (původní nastavení), "discrete" a "incremental". Při "auto", je-li plocha ohraničena pomocí zmin a zmax, pak budou okraje tvořeny od zmin+dz do zmax-dz v krocích velikosti dz, kde dz = (zmax - zmin)/(levels + 1). Pro volbu "discrete" budou okraje vytvářeny ze z = z1, z2... jak bylo zadáno. Počet diskrétních úrovní  je omezen v MAX_DISCRETE_LEVELS v souboru plot.h je to 30. Při volbě "incremental" jsou okraje vytvářeny v [n] hodnotách začínajících na [start] a zvyšujících se o [increment].

Contour (okraje)

Zapíná kreslení okrajů ploch. Tato volba platí pouze pro splot.

Syntaxe: set contour { base| surface | both }                             set nocontour

Pokud není zadán žádný parametr, původní volba je base. Tři možnosti určují, kde kreslit okraje: base kreslí okraje na základní mřížce, kde jsou zobrazeny popisky os x/y, surface kreslí okraje na samotné ploše a both kreslí okraje na základní mřížce i na ploše. Viz též set cntrparam.

Data style (styl dat)

Příkaz set data style mění původní styl grafů.

Syntaxe: set data style           show data style         set data style [výběr stylu]

V prvním případě příkaz vrátí možné styly: lines, points, linespoints, dots, steps, impulses, errorbars, boxes nebo boxerrorbars. Show data style zobrazí současný kreslící styl. Set data style dots změní  aktuální kreslící styl. Viz též plot.

Dgrid3d

Zapíná a nastavuje různé parametry pro mapování dat způsobem ne-mřížka - mřížka.

Syntaxe: set dgrid3d {,{[row_size]}{,[col_size]}{,[norm]}}}                set nodgrid3d

Příklady: set dgrid3d 10, 10, 2                  set dgrid3d ,,4

První možnost vybere mřížku 10 na 10 k vytvoření a použití normy L2 pro počítání vzdálenosti. Druhá pouze změní normu na L4.

Původně je tato možnost vypnuta. Pokud je zapnuta, pak se program k 3D datům vždy chová jako k rozptýlené sadě dat. Pro graf a jeho okraje  je vytvořena mřížka s rozměry odvozenými od bloku ohraničujícího rozptýlený datový soubor, jak bylo zadáno v části row/col size (velikost řádky/sloupce).  Mřížka je rovnoměrně rozprostřena v rovině xy, kde hodnota z  je vypočítána jako vážený průměr vzdálenosti rozptýlených bodů od mřížky. Větší efekt mají body blíže u sebe a blíže k mřížce. Třetí parametr [norm] řídí "význam" vzdálenosti určením normy vzdálenosti. Toto počítání vzdálenosti je optimalizováno pro dvě normy, a to 1, 2, 4, 8 a 16, ale lze použít jakékoli nezáporné číslo.

Tato možnost dgrid3d je jednoduchý filtr, který mění rozptýlená data na sadu dat pro mřížku. Existují mnohem složitější přístupy k tomuto problému a lze je používat jako předzpracovámí dat mimo Gnuplot, pokud se předcházející jednoduché řešení zdá nedostatečné.

Dummy (uživatelem definovaná proměnná)

Původně Gnuplot předpokládá, že nezávislá proměnná pro příkaz plot je x a pro příkaz splot jsou to x a y. Nazývají se nastrčené  proměnné, protože označování nezávislých proměnných je pouze dohoda. Příkaz set dummy změní jnéna původních proměnných. Například je vhodné nazývat proměnnou t, pokud kreslíme funkce závislé na čase:

set dummy t                      plot sin(t), cos(t)

Syntaxe: set dummy [dummy-var]{,[dummy-var]}

show dummy

Příklady: set dummy u,v                   set dummy ,s

nastaví obě proměnné na u a v nebo pouze druhou proměnnou na s. Proměnné také mění příkaz set parametric (na t pro 2D grafy a u,v pro 3D grafy).

Format

Formát popisů rysek os lze nastavit příkazem set format. Původní formát pro obě osy je "%g", ale vhodné jsou i ostatní formáty, např. "%.2f" nebo "%3.0fm". bude fungovat to, co je přijímáno příkazem printf, pokud zadáváte číslo s dvojnásobnou přesností a také je přijímáno výstupním zařízením. Zejména fungují formáty f, e a g a nefungují formáty d, o, x, c, s.

Syntaxe: set format {[axes]} {[format-string]}

show format

kde [axes] je buď x, y, z, xy nebo nic (to je to samé jako xy). Délka řetězce přdstavující označení rysky (po formátování pomocí printf) je omezena na 100 znaků. Pokud je formát řetězce vynechán, bude vrácena původní hodnota "%g". Pro uživatele LaTeXu je často vhodný formát "$%g$". Pokud se používá prázdný řetězec "", pak u žádné rysky nebude popis, ale rysky budou nakresleny. K vynechání všech označení rysek používejte set noxtics nebo set noytics.

Viz též set xtics a set ytics pro větší porozumění označení rysek.

Function style (styl funkcí)

Příkaz set function style mění původní kreslící styl funkcí.

Syntaxe: set function style

show function style

set function style [style-choices]

V prvním případě příkaz vrátí možné styly funkcí: lines, points, linespoints, dots, steps, impulses, errorbars, boxes nebo boxerrorbars. Show function style zobrazí současný nastavený styl kreslení funkcí. Set function style linespoints změní styl na linespoints. Viz též plot.

Functions (funkce)

Příkaz show functions vypíše všechny uživatelem definované funkce a jejich definice.

Syntaxe: show functions

Grid (mřížka)

Set grid nakreslí mřížku v místě rysek na osách.

Syntaxe: set grid, set nogrid, show grid

Hidden3D

Set hidden3d zapíná odstranění skrytých čar pro kreslení určitých ploch (viz splot). Odstranění skrytých čar lze použít  jak pro explicitně vyjádřené funkce, tak i pro data. Stejně tak to funguje pro parametricky určené plochy. Pokud je toto nastaveno také pro skryté části povrchu, je možné, že jeho skryté okraje (viz set contour) stejně jako skrytá mřížka budou odstraněny. popisy a šipky jsou vždy viditelné a tento příkaz na ně nemá vliv. Každá plocha má skruté části odstraněné s ohledem na ni a na další plochy, pokud se kreslí více ploch. Tento mod je významný, pokud se kreslí plochy pouze s použitím stylu lines (čáry).

Syntaxe: set hidden3d,  set nohidden3d,  show hidden3d

Isosamples

Isočára je křivka parametrizovaná jedním parametrem plochy, kde druhý parametr je konstantní. Isočáry jsou jednoduché prostředky k zobrazení plochy. Nastavením parametru u plochy s(u,v) na pevný jsou tvořeny u-isočáry tvaru c(v) = s(u0,v) a nastavením parametru v na pevný jsou tvořeny v-isočáry tvaru c(u) = s(u,v0).

Hustota isočar plochy se může měnit příkazem set isosamples. Původně je vzorkování nastaveno na 10 isočar na osu u nebo v. Vyšší úroveň vzorkování způsobí přesnější grafy, ale zabere víc času. Tento parametr nemá vliv na kreslení datových souborů.

Syntaxe: set isosamples [iso_1] {,[iso_2]}

show isosamples

Každá plocha bude mít [iso_1] u-isočar a [iso-2] v-isočar. Pokud zadáte pouze [iso_1], [iso_2] bude nastaveno stejnou hodnotu jako první číslo. Pokud se provádí graf plochy bez odstranění skrytých čar, set samples má stejný efekt na počet počítaných bodů. Viz set samples.

Key (klíč)

Set key zapíná klíč popisující křivky v grafu. Původně je klíč umístěn do horního pravého rohu grafu.

Syntaxe: set key

set key [x], [y] {,[z]}                     set nokey                      show key

Souřadnice [x], [y] (a [z] pro 3D grafy) určují polohu klíče v grafu. Klíč je zobrazen jako sled čar, kde každá čára popisuje jeden graf. Na pravé straně každé čáry je představení, které se snaží napodobit způsob nakreslení křivky. Na levé straně každé čáry je textový popis získaný z příkazu plot. Viz plot title pro změnu tohoto popisu. Čáry jsou uspořádány svisle, takže myšlená přímka rozděluje levé a pravé strany klíče. Souřadnice této čáry jsou určeny příkazem set key. V 2D grafu se používají pouze souřadnice x a y k určení polohy čáry. Pro 3D grafy se používají x, y a z jako poloha v prostoru mapovaná stejně jako graf sám do tvaru požadované polohy imaginární čáry na ploché obrazovce. Některé nebo všechny klíče mohou být vně okrajů grafu, ačkoli toto může překrývat ostatní popisy a může způsobovat chyby na některých zařízeních.

Příklady: toto umístí klíč do původního místa- set key

toto klíč vypne- set nokey

toto umístí klíč na souřadnice 2,3.5,2- set key 2,3.5,2

Label (popis)

Set label umístí do grafu libovolný popis. Pokud je zadána souřadnice z v 2D grafu, je ignorována, pokud chybí pro 3D graf, předpokládá se, že je nula.

Syntaxe: set label {[tag]} {"[label_text]"} {at [x], [y] {,[z]}} {[justification]}

set nolabel {[tag]}

show label

Původní nastavení textu je "" a poloha 0,0,0. Hodnoty [x], [y] a [z] jsou v souřadném systému grafu. Tag je číslo použité k identifikaci popisu. Tag lze použít k smazání nebo změna vybraného popisu. Chcete-li změnit jakoukoli vlastnost existujícího popisu, použijte příkaz set label plus příslušný tag a určete, která část se má změnit. Původně je text umístěn zarovnaný vlevo proti bodu o souřadnicích x,y,z. Ke určení, jak bude popis umístěn s ohledem na bod x,y,z přidejte parametr [justification]. Tento může být left (vlevo), right (vpravo) nebo center (na střed) oznamující, že bod má být vlevo, vpravo nebo uprostřed textu. Popisy vně kreslených hranic jsou povoleny, ale mohou zakrývat popisy os nebo jiný text.

Příklady:  nastavení popisu na (1,2) na "y=x" : set label "y=x" at 1,2

nastavení popisu "y=x^2" s pravým okrajem textu na (2,3,4) a očíslování číslem 3: set label 3 "y=x^2" at 2,3,4 right změna předcházejícího popisu na centrování: set label 3 center

smazání popisu číslo 2: set nolabel 2

smazání všech popisů: set nolabel

zobrazení všech popisů v pořadí podle čísel: show label

Logscale (logaritmická stupnice)

Logaritmickou stupnici lze nastavit na osy x, y a z.

Syntaxe: set logscale [axes] [base]

set nologscale [axes]

show logscale

kde [axes] mohou být jakékoli kombinace x, y a z v libovolném pořadí a [base] je základ logaritmu. pokud není základ zadán, předpokládá se, že je 10. Pokud nejsou zadány osy, pak se předpokládají všechny tři. Příkaz set logscale zapíná logaritmování určené osy a set nologscale vypíná logaritmování os.

Příklady: zapnutí logaritmické stupnice na osách x a z: set logscale xz

zapnutí logaritmování osy y se základem 2: set logscale y 2

vypnutí logaritmování osy z: set nologscale z

Mapping (zakreslování)

Syntaxe: set mapping { cartesian | spherical | cylindrical }

Data pro 3D grafy jsou obvykle v normálním Eukleidovském prostoru a jsou opatřena kartézskými souřadnicemi. 3D data potřebují tři souřadnice (x, y a z) nebo jednu souřadnici (pouze z) na každé řádce datového souboru. Abyste mohli používat sférické nebo válcové souřadné systémy, používejte příkaz set mapping. V obou případech program očekává na každé řádce souboru dvě souřadnice. Ve sférickém systému jsou to théta a fí (v jednotkách určených příkazem set angles) a převod je:

x = cos (q) * cos (f)

y = sin (q) * cos(f)

z = sin (f)

Pro válcový souřadný systém se používají dvě proměnné, théta (q) (v jednotkách podle příkazu set angles) a z :                x = cos (q)

y = sin (q)

z = z

Povšimněte si, že se to týká pouze 3D grafů.

Offsets (vyrovnání)

Plocha, kterou graf zabírá se dá měnit až do určitého stupně příkazem set  offset. Tento příkaz potřebuje čtyři argumenty: [left], [right], [top] a [bottom]. Původně je každý offset argument 0. Každý offset může být konstanta nebo výraz. Levé a pravé offset jsou v jednotkách na ose x a horní a dolní offset jsou v jednotkách na ose y. Graf funkce sin(x) zobrazený s offset parametry 0,0,2,2 zabere 1/3 zobrazené osy y. Offset se dají částečně používat v polárních souřadnicích jako způsob konpenzace zkroucení poměru stran. V 3D grafech jsou offset ignorovány.

Syntaxe: set offsets [left], [right], [top], [bottom]

show offsets

Output (výstup)

Původně se grafy zobrazují na standartním výstupu. Příkaz set output přesměruje zobrazení do oučeného souboru nebo zařízení.

Syntaxe: set output {"[filename]"}

show output

Jméno souboru musí být v uvozovkách. Pokud je jméno souboru vynecháno, bude výstup posílán na standartní výstup. Na počítačích se systémem UNIX pokud je první písmeno názvu souboru "|", může být výstup proveden příkazem shell. Například, set output "|lpr -Plaser filename"  nebo set output "|lp -dlaser filename"

Na počítačích se systémem MS-DOS příkaz set output "prn" nasměruje výstup na výchozí tiskárnu.

Parametric (parametrické určení)

Příkaz set parametric změní funkci příkazů plot (splot) z normálních souřadnic na parametrické zadání.  Příkaz set noparametric změní styl kreslení zpátky na normální výrazy s jednou hodnotou. V 2D grafech je parametrická funkce určena dvěma  funkcemi závislými na parametru. Příklad parametrické funkce je plot sin(t), cos (t) (toto definuje kruh). Pro 3D grafy je plocha popsána jako x = f(u,v), y = g(u,v), z = h(u,v). Proto je třeba trojice funkcí. Příklad 3D parametrické funkce je cos(u)*cos(v), cos(u)*sin(v), sin(u) (toto definuje kouli). Jednoduchý graf se popíše třemi funkcemi závislými na parametru.

Celková řada možných grafů je součet jednoduchých grafů f(x), dvě (tři) funkce mohou popisovat hodnoty x a y (a z), které budou vypočítány odděleně. Ve skutečnosti jsou grafy typu t,f(t) (u,v,f(u,v)) srovnatelné s grafy f(x), když je hodnota x spočítána pomocí stejných funkcí jako v prvním případě. všimněte si, že pořadí parametrických funkcí je xfunkce, yfunkce (a zfunkce) a že každá pracuje se stejnou parametrickou proměnnou oblastí.

Příkaz set parametric také znamená nový rozsah hodnot. Normální styl kreslení předpokládá rozsah x, y (a z), parametrické funkce přidává rozsah t, u a v. Tyto rozsahy se přímo nastavují příkazy set trange, set urange a set vrange nebo určením rozsahu za příkazem plot nebo splot. Původní rozsah parametrických hodnot je [-5:5]. Očekává se nastavení rozsahů na větší.

Polar (polární souřadnice)

Příkaz set polar změní význam grafu z pravoúhlých souřadnic na polární. V polárních souřadnicích je proměnná x úhel. Rozsah úhlů se mění od [0:2*pi] nebo ve stupních [0:360]. Viz set angles.

Příkaz set nopolar změní význam zpět na původní pravoúhlý souřadný systém. Rozsah x se nastaví na [-10:10]. Příkaz set polar nefunguje v 3D grafech. Viz set maping - má podobnou funkci pro příkaz splot.

V polárních souřadnicích je význam výrazu x skutečně r = f(x), kde x je úhel rotace. Rozsah x řídí úhel a rozsah y řídí průvodič (vzdálenost). Graf se kreslí v pravoúhlém rámečku a osy x a y jsou obě v jednotkách průvodiče. Tedy rozsah y řídí oba rozměry výstupu grafu. Rysky na osách a jednotky se vypisují podél os nejlépe dole a vlevo. Tyto jednotky jsou offset [rmin] určené příkazem rrange. Není možné zadávat různé roměry výstupu ve směrech x a y. Rozsah y lze použít k diagonálnímu zvětšení pouze prvního nebo třetího kvadrantu.

Syntaxe: set polar                set nopolar              show polar

Příklad: set polar            plot x*sin(x)

plot [-2*pi:2*pi] [-3:3]  x*sin(x)

První graf používá původní úhlový rozsah 0 až 2*pi. Průvodič (a velikost grafu) se vypočítá automaticky. Druhý graf rozšiřuje úhlový rozsah a zmenšuje dosah průvodiče (a velikost grafu) na [-3:3]

Příkaz set rrange nastavuje rozsah kruhu použitého k výpočtu hodnot x a y v polárním módu. Poku není zapnut polární mód (viz set polar), tento rozsah se nepoužívá. Použití tohoto příkazu v polárním modu kompenzuje polární singularitu do hodnoty [rmin] a odstraňuje jednotky na značkách os. Například, set rrange [-40:40] nastaví počátek na -40 a kreslí hodnoty v kruhu mezi -40 a 40. Tedy pokud má celý graf 360 stupňů, pak bude mít graf rozsah 80 jednotek v kruhu od počátku. K zobrazení celého grafu, příkaz set yrange [-80:80] vytvoří čtvercovou plochu s vepsaným kruhovým grafem dotýkající se čtverce v místě os. Protože se příkaz xrange používá k určení úhlového rozsahu, tedy čtvercová oblast se musí určit příkazem yrange. Například, set yrange [0:80] zobrazí první kvadrant a set yrange [-80:0] zobrazí třetí kvadrant. Lze určit jakoukoli oblast zobrazení, ale vždy je centrovaná na přímce o sklonu 45 stupňů. Tento rozsah lze též určit v příkazu plot v polárním modu.

Skladba: set rrange [{[rmin]:[rmax]}] kde části [rmin] a [rmax] jsou konstanty nebo výrazy. Obě části [rmin] a [rmax] jsou nepovinné. Cokoli vynechané nebude změněno, takže set rrange [:10] změní rmax na 10 bez účinku na rmin.

Rozsah vzorkování funkcí lze změnit příkazem set samples. Původně je vzorkování nastaveno na 100 bodů. Vyšší úroveň vzorkování vytvoří přesnější grafy, ale kreslení trvá déle. Tento parametr nemá vliv na kreslení datových souborů.

Skladba: set samples [samples_1] {,[samples_2]} show samples

Při kreslení 2D grafů platí pouze hodnota [samples_1]. Při kreslení ploch bez odstranění skrytých čar hodnota vzorkování určuje počet vzorků na jednu isočáru. Každá iso-v-čára má vzorkování [sample_1] a každá iso-u-čára má vzorkování [sample_2]. Pokud zadáte pouze [samples_1], pak [sample_2] se nastaví na stejnou hodnotu. Viz též set isosamples.

Příkaz set size mění velikost grafu. Na některých výstupních zařízeních změna velikosti grafu může způsobit špatné umístění textu. Zvětšování grafu může způsobit podivné výsledky. Lepší je zmenšování.

Skladba: set size {[xscale],[yscale]} show size

Příklady: nastavení normální velikosti- set size

nastavení poloviční velikosti- set size 0.5,0.5

aby měl graf na šířku poměr stran 1:1 v polárním modu- set size 0.721,1.0

zobrazení aktuální velikosti- show size

Pro terminály LaTeX a Fig je původní velikost (faktor zvětšení 1,1) šířka 5 palců a výška 3 palce. Výstup big Fig (bfig) má šířku 7 palců a výšku 5 palců. Postscriptový výstup má původní hodnoty (orientace na šířku) šířku 10 palců a výšku 7 palců. Velikost grafu obsahuje prostor pro popisy, ale kreslící oblast samotná je menší.

Viz Parametry příkazu plot. Původní styly jsou zvoleny příkazy set function style a set data style. Viz plot style pro informace, jak změnit původní kreslící styl pro individuální funkce.

Skladba: set function style [style] set data style [style]

kde [style] je lines, linespoints, impulses, dots, steps, errorbars, boxes nebo boxerrorbars.

Set surface řídí zobrazení povrchů. To je užitečné pokud se mají okraje zobrazit samotné. Pokud je zvoleno set nosurface, nebudou kresleny žádné povrchové isočáry nebo sítě. Viz též set contour.

Skladba: set surface set nosurface show surface

Původně jsou rysky kresleny dovnitř oblasti grafu na všech čtyřech stranách. Příkaz set tics lze použít k tomu, aby se rysky kreslily pouze vně grafu na levé a spodní straně. Toto je užitečné pro impulsní grafy.

Skladba: set tics {[direction]} show tics

kde [direction] může být in nebo out, původně nastaveno na in. Viz též příkazy set xtics, set ytics a set ztics k lepšímu ovládání kreslení rysek.

U 3D grafů lze určit vertikální výšku osy z pomocí set ticslevel. Číselný argument určuje polohu spodní části stupnice. Nula bude na dolní části mřížky a jakákoli kladná čísla někde podél osy z.

Skladba: set ticslevel {[level]} show tics

kde [level] je nezáporný číselný argument. Například, set ticslevel 0,5 nastaví ticslevel na původní hodnotu. Viz též set view.

Možnost set time umístí do grafu čas a datum buď k hornímu nebo spodnímu levému okraji. Skutečná poloha záleží na výstupním zařízení.

Skladba: set time {[xoff]}{,[yoff]} set notime show time

Určující konstanty [xoff] nebo [yoff] posunou souřadnice času [xoff] nebo [yoff] na obrazovce. Například, set time ,-3 změní y souřadnici času tak, že posune nadpis dolů o výšku tří znaků.

Příkaz set title vytvoří nadpis grafu, který bude vystředěn na horní části grafu. Při použití voleb x,y lze umístit nadpis kdekoli v grafu. Set title bez parametrů nadpis smaže.

Skladba: set title {"[title-text]"} {[xoff]}{,[yoff]} show title

set title ,-1 změní pouze y souřadnici nadpisu posunutím nadpisu dolů o výšku jednoho znaku.

Příkaz set trange nastaví parametrický rozsah určený k výpočtu hodnot x a y v parametrickém modu. Pokud není přepnuto na parametrický mód (viz set parametric), pak se tento rozsah nepoužívá. Tento příkaz nepůsobí na automatické stupňování x/y nebo rozsahy x/y. Tento rozsah lze také zadat v příkazu plot v parametrickém modu.

Skladba: set trange [{[tmin] : [tmax]}]

kde výrazy [tmin] a [tmax] jsou konstanty nebo matematické výrazy. Oba výrazy [tmin] a [tmax] jsou nepovinné. Cokoliv bude vynecháno nebude změněno, takže set trange [:10] změní tmax na 10 bez vlivu na tmin. Viz též set urange a set parametric.

Příkazy set urange a set vrange nastavují parametrické rozsahy používané k výpočtu hodnot x,y a z v 3D grafech v parametrickém modu.

Skladba: set urange [{[umin] : [umax]}]

kde [umin] a [umax] jsou konstanty nebo výrazy. Výrazy [umin] a [umax] jsou nepovinné. Co bude vynecháno, nebude změněno, tedy set urange [:10] změní umax na 10 bez vlivu na umin. Viz též set trange.

Příkaz show variables vypíše všechny uživatelem definované proměnné a jejich hodnoty. Skladba: show variables

Příkaz set view nastavuje způsob zobrazení 3D grafů. Tento příkaz řídí způsob převádění 3D souřadnic grafu do 2D plochy obrazovky. Tento příkaz zaručuje kontrolu jak rotace, tak stupnice kreslených dat, ale umožňuje pouze ortografickou (pravoúhlou) projekci.

Skladba: set view [rot_x] {,{[rot_z]}{,{[scale]}{,[scale_z]}}} show view

kde [rot_x] a [rot_z] řídí úhel rotace (ve stupních) kolem virtuálního 3D souřadného systému připojeného k obrazovce, kde vodorovná osa obrauovky je x, svislá osa je y a osa kolmá k obrazovce je z. [rot_x] je v rozmezí [0:180], původně 60 stupňů, [rot_z] je v rozmezí [0:360], původně 30 stupňů, [scale] řídí stupňování celého 3D grafu, [scale_z] stupňuje pouze osu z. Obě scales jsou původně na 1,0.

Příklady: set view 60, 30, 1, 1 set view ,,0.5

První příklad nastavuje všechny čtyři původní hodnoty. Druhý mění pouze stupňování na 0.5. Viz též set ticslevel.

Použití příkazu set vrange je analogické k set urange. Viz set urange.

Příkaz set xlabel nastavuje popis osy z, který je centrován podél osy x. Poožitím voleb x,y lze umístit popis kdekoli v grafu. Set xlabel bez parametrů popis smaže.

Skladba: set xlabel {"[label]"} {[xoff]}{,[yoff]} show xlabel

Určující konstanty [xoff] nebo [yoff] jsou volitelné a posunují popis na dané souřadnice obrazovky. Například, set xlabel -1 změní pouze x souřadnici popisu osy x tak, že posune popis o šířku jednoho znaku doleva.

Příkaz set zlabel se používá analogicky s tím rozdílem, že je pouze pro 3D grafy a kreslí se při kreslení ploch nebo okrajů v místě nad základní mřížkou.

Příkaz set xrange nastaví velikost zobrazeného horizontálního rozsahu. Tento příkaz vypíná autoscaling na ose x. Tento rozsah lze také zadat za příkazem plot na příkazové řádce. Skladba: set xrange [{[xmin] : [xmax]}]

kde [xmin] a [xmax] jsou konstanty nebo výrazy. Obojí [xmin] a [xmax] je volitelné. Co bude vynecháno, nebude změněno, tedy set x range [:10] změní xmax na 10 bez vlivu na xmin.

Analogicky se používá příkaz set yrange. Příkaz set zrange se používá pouze v souvislosti s příkazem splot a je ignorován příkazem plot.

Příkaz set xtics umožňuje kontrolu nad ryskami na ose x. Příkazem set noxtics lze vypnout označování osy x ryskami. Zapínají se (původní stav) pomocí set xtics.

Skladba: set xtics {{[start],[incr]{,[end]}} | {({"[label]"} [pos] {, {"[label]"}[pos]}…)}} set noxtics show xtics

[start], [incr], [end] určují, že řada rysek bude nakreslena na ose x mezi hodnotami [start] a [end] se zvýšením o [incr]. Pokud [end] není zadán, předpokládá se, že je nekonečno. Například, set xtics 0,.5,10 utvoří rysky na 0, 0.5, 1, 1.5, …, 9.5, 10. Výrazy ("[label]" [pos], …) umožňují libovolné umístění rysek nebo nečíselné popisy rysek. Sada rysek je sada poloh, kde každá má vlastní volitelný popis. Všimněte si, že popis je řetězec v uvozovkách a může být konstantní jako "hello" nebo obsahovat formátovací informace pro číslo rysky (to je stejné jako poloha), např. "%3f clients". Pro více informací o tomto viz set format. Popis nemusí být dokonce žádný. Příklady:

set xtics ("low" 0, "medium" 50, "high" 100)

Budou kresleny pouze ty rysky, které budou v povoleném rozsahu. Viz též příkaz set format.

Příkazy set ytics a set noytics se používají analogicky jako set xtics.

Příkaz set xdtics změní označení rysek na ose x na dny v týdnu kde 0=Sun (Neděle) a 6=Sat (Sobota). Přebytky jsou konvertovány dělením modulo 7 k datům.

Příklady: set xdtics Nastaví rysky na ose x na dny.

Příkazy set ydtics, set zdtics, set noydtics a set nozdtics fungují stejně. Viz též příkaz set format.

Příkaz set xmtics mění označení rysek na ose x na měsíce v roce kde 1=Jan (Leden) a 12=Dec (Prosinec). přebytky jsou konvertovány dělením modulo 12 k měsícům. Příklady: set xmtics Nastaví rysky na ose x na měsíce.

Příkazy set ymtics, set zmtics, set noymtics a set nozmtics fungují stejně. Viz též příkaz set format.

Set xzeroaxis nakreslí osu x. Původně je tato volba zapnuta. Set noxzeroaxis způsobí, že Gnuplot osu x vynechá.

Skladba: set xzeroaxis set noxzeroaxis show xzeroaxis

Příkazy set yzeroaxis a set noyzeroaxis fungují stejně. Příkazy set zeroaxis a set nozeroaxis způsobí nakreslení obou os x a y nebo vynechání obou os.

Příkaz set ylabel nastavuje popis osy y. Umístění tohoto popisu záleží na typu výstupního zařízení a může být jedno z následujících poloh (poloha může být určena volitelnými parametry).

3. Vodorovný text centrovaný vertikálně na levé straně grafu. Tuto metodu používají ovladače EEPIC, LaTeX a TPIC. Uživatel musí vložit zlomení řádky \\ , aby nedošlo k tomu, že popis osy y přepíše graf. K vytvoření svislé řady znaků vložte \\ mezi každým znakem k zobrazení (ale to je hrozné).

Skladba: set ylabel {"[label]"} {[xoff]}{,[yoff]} show ylabel

Je-li příkaz bez parametrů, pak je popis smazán. Určující konstanty [xoff] nebo [yoff] jako volitelné parametry popisu posunou popis na souřadnice obrazovky [xoff] nebo [yoff]. Například, set ylabel -1 změní pouze x souřadnici grafu tak, že posune popis o šířku jednoho znaku doleva od původní polohy. To je zvláště užitečné pro ovladač LaTex.

Hodnota nuly je původně práh pro hodnoty blížící se 0,0. Gnuplot nekreslí bod, pokud jeho imaginární část má větší velikost než práh zero. Rozsahy na osách nemohou být menší než zero. Původní hodnota nuly je 1e^-8. Toto lze změnit příkazem zero.

Skladba: set zero [expression] show zero