Stručná mluvnice TeXovská

Nejmenší soubor, který TeX umí zpracovat, obsahuje jediné klíčové slovo - \bye, které ohlašuje konec textu určeného k zpracování TeXem. Cokoliv za tímto slovem bude ignorováno.

Hodláme-li psát český dokument, je vhodné na začátek souboru napsat \input czech.sty. Od tohoto místa se budou slova dělit správně podle českých pravidel a nikoli anglicky. Také se změní uvozovky na české a provedou se i další změny.

V TeXu se odstavce oddělují prázdným řádkem. Tentýž efekt způsobí klíčové slovo \par. Je v podstatě jedno, jak je text v odstavci zarovnán a kolik je kde mezer za sebou. TeX si rozláme odstavec na řádky sám tak, aby vše pěkně vypadalo, a mezery zvolí tak, aby byl pravý okraj zarovnaný (pokud to nezakážeme vhodným klíčovým slovem). Mezery za řídícím slovem jsou ignorovány; pokud v tom místě chceme mezeru, musíme ji zadat explicitně. Například takto: \klicoveslovo{} nebo \klicoveslovo\ .

TeX umožňuje užívání mnoha typů délkových jednotek. Nejčastěji užívané jsou

• centimetr cm,
• milimetr mm, 10mm=cm,
• coul in, 1in=2,54cm,
• amer. bod pt, 1in=72,27pt,
• amer. pica pc, 1pc=12pt,
• Didotův bod dd, 1dd=1238/1157pt,
• cicero cc, 1cc=12dd ,
• ex ex je cca výška písmene x
• em em je cca šířka písmene M

Poslední dvě jednotky se tedy mění podle druhu písma, které máme právě nastavené. TeX má ještě tři další jednotky: fil, fill, a filll.
fil je roztažitelná jednotka, která vždy zabere tolik místa, kolik může. Jednotka fill má větší prioritu, tzn. jsou-li na stejném řádku vedle sebe fil a fill, roztáhne se pouze fill. (jsou-li na stejném řádku vedle sebe fil a fil, roztáhnou se obě stejně, tedy o polovinu volného místa.)

Svislá mezera \bigskip působí, jako by byl vypuštěn řádek. Mezera \medskip je vysoká asi jako písmeno M a \smallskip asi jako m. Potřebujeme-li mezeru výšky 17,2 mm, píšeme \vskip17.2mm. Taková mezera, vyjde-li náhodou na začátek nebo konec stránky, bude vypuštěna. Pokud chceme vynechat místo třeba na nějaký obrázek, pišme \vglue17.2mm. Taková mezera nezmizí ani na okraji stránky.

Vodorovná mezera dané velikosti: \hskip12mm. Je možné vytvářet i záporné mezery. Slova se pak mohou překrývat.

Maximálně roztažitelné mezery \hfil a \hfill zaberou tolik místa, kolik mohou. Bude-li např. \line{A\hfill B\hfil C\hfill\hfill D}, mezi B a C se mezera nevytvoří; \hfill má vyšší prioritu. BC bude v jedné třetině řádku, protože všechny \hfill se roztáhnou stejně.

Svislé roztažitelné mezery jsou vfil, \vfill.

Mezi druhy písma můžeme přepínat následujícími přepínači:

Pokud potřebujeme jiný font či jinou velikost, nezbývá než si font zavést někde před místem použití (nejlépe na začátku souboru, aby byl přehled) sekvencí
\font\jmenofontu=csss12 scaled <velikost>

Tím vlastně vytvoříme nové řídící slovo \jmenofontu. Kdykoli je od té chvíle vložíme do textu, nastaví se tento font. Jméno fontu, který chceme zavést, musíme znát (v tomto případě to je bezpatkové písmo (Sans Serif) o základní velikosti 12pt). Udání zvětšení písma není povinné. Fonty je zvykem používat jen ve standardních zvětšeních \magstep0 až \magstep5. \magstep n je synonymum pro zvětšení 1000*(1.2ⁿ), což odpovídá zvětšení 1000 (základní velikost) až 2488 (2.488-krát větší, než základní velikost). Při jiných zvětšeních se může stát, že font není instalován (je ale možné jej snadno vytvořit pomocí METAFONTU, což je velmi rozšířená nadstavba TeXu umožňující navrhovat vlastní fonty).

Stránka má tři části - záhlaví, tělo a patu. Záhlaví většinou obsahuje název knihy či kapitoly, tělo obsahuje vlastní text a na patě stránky bývá zpravidla její číslo nebo třeba poznámky pod čarou. Vzhled stránky je nastaven podle ustálených tiskařských zvyklostí, dá se však podle potřeby ovlivnit změnou hodnot následujících proměnných. Aktuální šířka stránky je uložena v proměnné \hsize. Hodnotu lze kdykoli změnit např. takto: \hsize=4in nebo \hsize=0.75\hsize. Na šířce odstavce se projeví hodnota platná na konci odstavce.

Výška těla stránky je v proměnné \vsize. Odstavce mívají první řádku odsazenou. Velikost tohoto odsazení je v proměnné \parindent. Chceme-li mimořádně nějaký odstavec neodsadit, napíšeme na jeho začátku \noindent.

Vzdálenost mezi řádky je \baselineskip, vzdálenost mezi odstavci \parskip.

Text v záhlaví je obsahem proměnné \headline, text na patě je v \footline. Různé záhlaví pro liché a sudé strany můžeme vytvořit konstrukcí \headline={\ifodd\pageno {...}\else {...}\fi }. Obvyklého číslování stran pod textem uprostřed dosáhneme \footline={\hfil \the\pageno \hfil }. Počítadlo \pageno v sobě drží číslo aktuální strany, řídící slovo \the vytiskne obsah tohoto počítadla.

Celý dokument nebo jeho část lze též zvětšit či zmenšit použitím např. \magnification=1200. Takto se dokument zvětší na 120 procent původní velikosti.

Je-li potřeba omezit rozsah platnosti nějaké změny, používají se skupiny. Skupina začíná a končí znaky { a }. Při vstupu do skupiny si TeX zapamatuje všechna nastavení a při opuštění skupiny tato nastavení obnoví.

Změnu fontu můžeme také omezit uzavřením do skupiny:

Na výčty se používá \item{...}. Text se odsadí o \parindent a zleva se k němu připojí obsah závorky. \itemitem{...} odsadí text o dvojnásobek této hodnoty.

Zarovnávání v jednom řádku: \leftline{doleva} \centerline{doprostřed} \rightline{doprava} \line{vyplní celý řádek}

Zarovnávání vpravo v celém odstavci lze zrušit pomocí \raggedright.

Poznámky pod čarou se vytvoří \footnote{*}{...}. Obsah první závorky vytvoří znak poznámky, druhá závorka vlastní text.

Tabulky s pevnou šířkou sloupce

Nejdříve je potřeba nastavit tabelační zarážky na např. pět stejně širokých sloupců
\settabs 5 \columns
nebo pomocí vzorového řádku
\settabs \+ První sloupec & druhý & ...& poslední \cr.

Řádek tabulky se pak zapíše
\settabs \+ První položka & \hfil druhá & ...& předposlední \cr

Není nutné vyplnit všechny položky; lze skončit dříve. \hfil v druhé položce způsobí, že v kolonce bude text přitlačen k pravému okraji. Podobně lze text centrovat apod. Jsou-li sloupce nastaveny příliš úzké, bude se text překrývat. \hrulefill vytvoří vodorovnou linku v kolonce, \dotfill kolonku vodorovně protečkuje.

Tabulky s vhodnou šířkou sloupce

Vzor: \halign{ vzorový řádek \cr
první řádek \cr
...
poslední řádek \cr}

Každý řádek je rozdělen do kolonek znakem & a ukončen slovem \cr. V každé kolonce vzorového řádku se musí právě jednou vyskytnout znak #, místo kterého TeX dosadí příslušnou položku zpracovávaného řádku.

Příklad:

Je-li potřeba operovat s nějakým kusem textu, je možné zabalit ho do krabičky - boxu. S boxem pak lze snadno nakládat: posunovat, několikanásobně použít, zarámovat atd.

\hbox{...} vytvoří box, kde materiál v závorce je řazen horizontálně. V krabičkách \vbox a \vtop je obsah závorky řazen pod sebe (přitom je nutné říci, že každé písmeno v normálním textu zahajuje automaticky implicitní odstavcový \hbox, takže jestliže chceme napsat dvě slova pod sebe, je třeba napsat
\vbox{\hbox{1. řádek}\hbox{2. řádek}}).

Pokud se vyskytne \vbox nebo \vtop na řádce s textem, \vbox je zarovnán svým spodním okrajem s spodním okrajem řádku - stojí na řádku
na rozdíl od \vtop, který z řádku visí - je zarovnán horním okrajem.

Příklad:

TeX rozeznává dva druhy matematických výrazů - výrazy v textové řádce a vycentrované výrazy na samostatném řádku, např. rovnice. Do řádkového matematického režimu se vstupuje znakem dolaru a týmž znakem se tento režim opouští. Rovnicový režim zapíná a vypíná $$.

^{píše nahoru}_{píše dole} vytvoří horní a dolní index.

Zlomek vysadí čitatel \over jmenovatel. Není-li celý výraz ve tvaru zlomku, je potřeba zlomek uzavřít do skupiny.

Odmocnina \sqrt{x+y^2}

Suma \sum_{od}^{do} co

Integrál \int_{od}^{do} co

Matice

Mezery v matematice

Složitější ukázka

K definování nových maker se používá řídícího slova \def.
Provedení je takové: \def\novemakro{...}.

Kdykoli se pak vyskytne v textu \novemakro, bude zaměněno za obsah složených závorek. Makru lze předávat i parametry. Pak definice vypadá asi takto:
\def\zoo#1#2{Pan {\bf #1} je orangutan a slečna {\sl #2} je k šimpanz.}
a makro se volá:
\zoo{Vopička}{Žofka}

Ukázky jednodušších maker:

Tento přehled si v žádném případě nedělá nárok na úplnost. Další a podrobnější informace lze získat v tištěných knihách

• Michael Doob: Jemný úvod do TeXu
• Donald E. Knuth: The TeXbook