Integrální počet

1. Základní metody výpočtu neurčitého integrálu: metoda per partes, substituce.
2. Integrování racionální funkce (ve jmenovateli integrandu polynom nejvýše 3. stupně).
3. Vybrané speciální substituce.
4. Základní metody výpočtu určitého integrálu: Newtonův-Leibnizův vzorec, metoda per partes, substituce.
5. Výpočet nevlastního integrálu pomocí definice (pouze integrály nevlastní "vlivem jedné meze" (nevlastní mez nebo neomezená funkce)).
6. Aplikace: obsah rovinného obrazce, objem rotačního tělesa, délka grafu funkce, statické momenty a těžiště rovinného obrazce.

Funkce více proměnných

7. Určování definičního oboru funkce a pro funkci dvou proměnných také vrstevnic a grafu. Výpočet parciálních derivací (i vyšších řádů).
8. Derivace v orientovaném směru, výpočet parciálních derivací (i vyšších řádů). Totální diferenciál.
9. Implicitní funkce daná rovnicí f(x,y) = 0 (f je funkce dvou proměnných). Derivace implicitně dané funkce.
10. Sestavení rovnice tečny a normály rovinné křivky a tečné roviny a normály (prostorové) plochy.
11. Extrémy funkce v R²: lokální, lokální vzhledem k množině.
12. Extrémy funkce v R²: globální na množině.

Diferenciální rovnice

13. Řešení těchto typů diferenciálních rovnic (též Cauchyovy úlohy): se separovanými proměnnými, lineárních 1. řádu (variace konstanty), exaktních.